× Hlavní stránka Naše překlady Aktuality Blog Skupina LKCSR Skupina Hikikomori Kontakty legiekondor.cz Databáze Akichan Databáze AniDB Administration portal
× 

Komentáře

Pro přidání komentáře je třeba se přihlásit.
Nemáte účet? Zaregistrujte se!
Zatím nikdo nepřidal komentář. Buďte první, kdo nám něco napíše!
0
× 

Zvolte typ přihlášení:



Blog | Překladatelovy plky #2

 

Proč to občas trvá déle, než by bylo zdrávo?

Článek o Fate, který jsem sliboval posledně, mám rozepsaný, ale bude potřebovat hlubší rešerši, než jsem čekal. Asi jsem tu sérii hluboce podcenil. V mezičase ale společně nahlédneme pod pokličku překládání a zkusíme si pojmenovat pár fenoménů, které překlady brzdí.

Pominu samozřejmě to, že jsme všichni jen lidé a máme práci či školu a další povinnosti a koníčky, kvůli kterým nemůžeme překládat 24/7/365; S tím se musí počítat a kdo to nedokáže respektovat, nechť vezme katanu a jde se bodnout.

Od nejjednoduššího

Začneme tím, co asi spousta z vás ví, nicméně se na to stále někteří ptají, tak si to připomeneme. Tuto vlastnost mají především filmy, nicméně to občas udělá i nějaký ten seriál. Když na AniDB vidíte u filmu datum vydání, jde logicky o moment, kdy jde do kin. Sice by bylo zajímavé jezdit do Japonska do kina a při sledování si do bloku překládat, ale na to nás málo platíte 😁#blbejvtip Aby bylo co překládat, potřebujeme jako vstup nějaké titulky, ty se obvykle objeví v momentě, kdy se film přesune z kin do maloobchodní distribuce na DVD a Blu-Ray Discích. To se ale nestane ze dne na den, dokud na film chodí lidi do kin, je snaha prodat co nejvíc lístků. Někdy je datum zahájení prodeje disků známé v den premiéry, spíš si na něj ale počkáme a může se posunout (ať z jakéhokoli důvodu). Když se někdo ptá, říkám, že obvykle máme titulky půl až tři čtvrtě roku po premiéře, pro výjimku ale nemusím chodit nikam do historie, takový film Violet Evergarden měl premiéru v září 2020, po odkladu mi ale BD přijde až letos v říjnu. Já osobně na web píšu informaci o datu vydání hned, jak se ji dozvím, když ale na nějaký film čekáte, není nic snazšího než se podívat na oficiální stránku, kde se tato informace v nějaký moment objeví. K tomu, co přijde po vydání BD, se dostaneme hlouběji v článku (přesněji v následujícím odstavci).


Špatné fansuby

Všude jsou lepší a horší překladatelé. Že se v den vydání objeví anglické překlady, které vzniknou google překladačem z japonské titulkové stopy, nebo ještě hůř, googlem přes několik jazyků (jo, i to se děje), je věc, na kterou už jsem zvyklý. Zajímavým fenoménem ale je, že když se takový šílený fansub objeví, titulky převezmou všechny ostatní značky a najednou máte 20 vydání se stejnými titulky a ani jedno nejde použít, protože text nedává smysl. Stalo se to tak jak u filmu Hibike! Čikai no finale, tak naposledy u filmu Haifuri.

Konkrétně v případě Haifuri byly titulky, které někdo nějakým způsobem přeložil do indonéštiny, na google přeloženy do angličtiny a během týdne se objevilo asi deset verzí s naprosto shodným textem. Pohled zvenku je: „Vždyť titulky jsou, tak šup šup,“ my ale další měsíc čekali, až se objeví verze, kterou budeme vůbec moct dokoukat do konce, aniž bychom si vypíchli oči. Nakonec se objevily titulky, které byly koukatelné, nicméně věty byly i tak krkolomné a v některých částech byly úplně mimo. Není to dostatečná omluva za to, že jsem to dělal půl roku, ale věřte, že jsem se k tomu prostě nechtěl vracet. Navíc bylo třeba mírně upravovat časování, což na časové efektivitě taky nepřidává.

Neděje se to ale jenom u filmů, stejný problém je i u seriálů. Seriál Kója no Kotobuki Hikótai jsem dělal něco málo přes rok a s výsledkem nejsem spokojen. Byla to sice taková kravinka, ovšem spoustu dialogů jsem si v podstatě vymyslel (hodně v uvozovkách, spíš zrekonstruoval podle situace a za pomoci originálního znění), protože to v angličtině nebyly dialogy, ale sled náhodných vět; to nebylo ani jedna o koze, druhá o voze... A všechny anglické titulky, které jsem zkoušel, byly naprosto totožné.

Skvělou výjimkou byly titulky k filmu Jódžo Senki; ty sice byly do angličtiny přeloženy na google z ruštiny, ovšem protože ruština a čeština fungují ve spoustě směrů podobně, překládalo se to vcelku normálně. Neptejte se mě, jak poznám, přes jaký jazyk to šlo, jsou jisté ukazatele, podle kterých se to dá celkem snadno poznat, ale nedají se snadno vysvětlit 🙂


Koukej to tam sázet!

Druhým extrémem proti předchozímu odstavci jsou až moc precizní fansuby. Nebavíme se o jazykové (dialogové) části, ale o sazbě titulků do obrazu. Některé týmy si s tím dokážou vyhrát takovým způsobem, že i pohyblivé přeložené texty při přehrání nejde rozeznat od textů v původním díle. Má to ale háček, ne všechny pohyby jsou podle prvního Newtonova zákona a nedají se replikovat prostým lineárním pohybem. Když chcete i takové pohyby textu, znamená to nový posunutý titulek pro každý snímek videa. Aby text splynul s pozadím, někteří dokonce dolaďují barvy pro jednotlivé znaky a překládat takový text já osobně prohlašuji za nemožné. Posuďte sami na následujícím obrázku.


Každý překlad Hibike! v mém případě znamená redukci původních více než 5000 řádek na 400. U prvního Hibike! filmu jsem to tak ale nedělal a stejný text rozkopírovával do všech řádků, které tvořily pohyb původního textu. Na překladu jsem tak propálil spoustu času úplně jinou činností než samotným překládáním. Dobral jsem se ale k tomu, že to vlastně nemá smysl; spousta textů není až tak důležitá a ty důležité se dají obvykle nahradit statickým textem, nebo lineárním pohybem tak, že zážitek ze sledování neruší. Následující obrázek je moje lineární nahrazení, kde každé „zprávě“ stačí jeden řádek s animací.


(Můžete namítnout, že animace v ass titulcích zpracovává přehrávač a žerou víc výkonu, a budete mít pravdu, ale dneska má i můj mobil dostatek výkonu na to, aby to přehrál, tedy je to trochu irelevantní. Pokud si to budete pouštět z flešky v „hloupé“ televizi, nebude vám velmi pravděpodobně fungovat ani jedno; spousta z nich tagy úplně ignoruje. Jakmile používáme k formátování titulků ass, orientujeme se spíš na přehrávání na počítači, tabletu, smartphonu.)

Citoslovce a další komiksové prvky


Hezký lettering něčeho, co postava neřekne, ale jako by to měla napsané na čele, sice vypadá zajímavě, často vtipně a bůhví jak ještě bychom ho mohli pochválit. Sázet do každé druhé scény červené ŠKRR není ta kreativní zábava, pro kterou alespoň já překládám. Obojí zmíněné úzce souvisí s předchozím odstavcem, ty projevy jsou ale trochu jiné. Texty na obchodech a učebnicích nelze eliminovat, citoslovce kolem třesoucí se postavy ale v každé scéně být nemusí. Doufám ale, že diváka neurazí, když za něj rozhodneme, které texty jsou důležité a které ne

Občas je chuť si s tím hrát, ve spoustě případů, když se třeba texty pohybují, nebo se pohybuje kamera, by ale znamenalo vytvářet pro každý frame videa nový řádek s posunutými titulky (viz předchozí odstavec), jinak by to působilo rušivě. Takže posuzujeme: Je to důležité pro příběh? Dá se to jednoduše udělat, aby to zároveň dobře vypadalo? A když ne, jistí to tlačítko delete...


Hloupá premisa

Z mého pohledu nejhorší je nudný příběh. Je spousta seriálů, které jsou při sledování zajímavé, mají skvělé zpracování, spoustu akce, nicméně na nich není co překládat. Prostě dostanete přes čtyři sta řádek ničeho. Nejvíc na tom z mé zkušenosti pokulhávají právě akční anime, kde se příběh posouvá vpřed tím, že postavy s někým bojují; dialogy jsou ploché a neustále se opakují. Najednou se přistihnete, že už mažete padesátý řádek s „Uh!“ a následuje osmdesáté „Chcípni!“ a vy máte chuť vyskočit oknem na beton.


Další kapitolou jsou neustále opakovaná klišé. Vedle přeslavné síly přátelství z bojového žánru jdou bok po boku romantické seriály. Jsou samozřejmě výjimky, které jsou skvělé, nicméně spousta seriálů vezme nějaké fousaté tisíckrát zpracované klišé a zkusí ho znovu zasadit na jiné postavy. A pak to dopadne jako vždycky. A překládat pořád dokola stejné klišé prostě není žádná zábava.

Tak to nepřekládejte, řeknete si. No, já už to tak nastavené mám, po několika srážkách se zdí. Vtip je v tom, že tenhle problém se neobjeví u první epizody a uvědomíte si ho někde v půlce seriálu. A pak už to prostě nezahodíte, přeci jen je to spousta práce.

Co bychom pro vás neudělali...

Na jednu stranu, kdybych si tenhle článek četl pohledem neznalým, přišel by mi celý jako fňukání člověka, co musí dělat něco, co nechce. Opak je ale pravdou. Kdyby nás to nebavilo neděláme to; já osobně bych asi překládal i bez téhle stránky, jen tak do šuplíku – pro sebe, pár známých a tak. Nicméně na některé otázky jsme odpovídali už stokrát, tak jsem se je pokusil podrobněji popsat ve veřejném textu. Pokud to někoho obohatilo, jsem rád, pokud ne, stejně díky, že jste to dočetli 🙂 Komentáře jsou vám k dispozici, pokud máte něco k diskuzi, nebo vám přijde, že jsem na něco zapomněl. A já jdu koukat na Fate, ať ten článek dopíšu...

O autorovi:

Daniel Maštalka „Stabni“

Od roku 2019 profesí systémák (něco jako ajťák, ale lepší), od nepaměti amatérský překladatel a ještě amatérštější komik. Narozen o chlup ještě v době, kdy vycházelo ABC mladých techniků a přírodovědců. Od roku 2015 se pohybuje v anime komunitě jako překladatel, později korektor a informační studna. Ve smyslu, že od něj můžete informace čerpat, ne že je tam hodíte aby zmizely... Oblíbené žánry nemá, prostě se kouká na to, co mu zrovna padne do oka, ač to třeba nezapadá do zbytku jeho animelistu.

Vydáno 20. 09. 2021 v 18:50
Page generated in 52 microseconds.
Powered by Neramaštedit for PHP
Maštalka, Neradová ©2019